Vojáci.
Naše brigáda dostala za úkol býti nápomocna při odsunu sovětských voj...
Kurva, netlemte se jak hovada. Tu sádru mám proto, neboť jsem honil vožralý holomky lesem a zakop jsem o ňákej skurvenej keřík. Štěstí, že jsem ty dva nacamraný prasata chyt. Jinak bych asi střílel a teď už asi seděl v díře. Jak jistě víte, vojíni Výtisk a Zajíc momentálně bručí v posádkové věznici. Blbý na tom je akorát to, že je nemá kdo střežit, jelikož nemáme lidi a posádkovou věznici v jednom kuse střežili vojín Výtisk a vojín Zajíc. No nic. S tím se nějak vyrovnáme. Zatím střeží jeden druhýho a po dvou hodinách se střídaj. Takže jak jistě víte, naše brigáda má býti nápomocna při odsunu vojsk do Sovětského Svazu, prý se to teď jmenuje Rusko. Od našich kluků z rozvědky mám bohužel špatné zprávy. Mnoho sovětských soudruhů vojínů, ale i soudruhů sovětských důstojníků se odmítá vrátit do své rodné matičky vlasti. A to ze dvou důvodů. Za první - že v Rusku budou sloužit na Sibiři. A ten druhý důvod je, že v Rusku budou sloužit na Sibiři.

Někteří z nich chlastaj ještě víc než doteďka – což si kurva ani neumím vybarvit. Jo. A někteří se věšej. V takový maďarský Rožnavě se voběsili tři důstojníci naráz. Ještě štěstí, že byli vožralí na bláto a navlékli si dlouhý lana, tak je našli chrápat v tělocvičně na parketách s kravatami u krku. Beztak nechápu, že sovětský voják se jde oběsit a ne odstřelit. Když je někdo voják a už ho to kurva nebaví, tak ma odejít ze světa prachem a olovem. Jednou, když bude na to čas a nálada, řeknu vám historku, jak jsem málem ze světa odešel prachem a brokama, když mne jihlavský nimrodi pozvali na bažanty. Joo ty když se nimrodi nacamraj, to je taky pěkné posvícení. Takže našim úkolem v příštím tejdnu bude dohlídnout na to, že sovětská vojska dislokovaná ve Vlašimi odejdou, a ani jeden ruský voják tady nezůstane. Ještě jednou. Ani jeden. Tady bych rád zdůraznil, že když z Čech odcházel 16. sovětský motorizovaný prapor v počtu 1756 vojáků a důstojníků, tak po jejich odchodě se v kasárnách našlo 27 důstojníků a 154 vojáků. Jo. A podle zprávy z Ruska došlo všechno, co mělo, a když pak naše velvyslanectví reklamovalo, že ty čísla jsou jiný, tak došel zkurvenej fax se šesti řádkama, kde byli čísla od 800 až po 2500 a že prý jsi máme vybrat katorie numero je to naše. Takže na rusáky bacha.

Vojsko, pozor!
Rozchod do zaměstnání. Velitelé baterií ke mně do kanceláře.

No jo. No jo. Je nás málo. A ke všemu má příští tejden k nám dorazit kontrola ze západního vojenskýho okruhu, kterou jsem pracovně nazval prcengrupe. Tak já nevím, jak to udělám. Někoho do té Vlašimi poslat musíme. Nejlépe někoho, kdo má tendenci zvrzat tu podělanou kontrolu z okruhu, a zároveň neposere tu Vlašim.

Pán major nadporučík Gizbern. Dovoľte mi navrhnúť riešenie.
Poslouchám Gizberne, jen směle.
Čo tak poslať do Vlašimi to bomogo rotného Maňáska, k nemu dať dvoch starších vojakov, kľudne aj Zajaca a Tiskárnu, no a doplniť to mladými uchami, čo nedávno narukovali. Veď zrátať Rusov a porovnať s papierom snáď zvládnu. A samozrejme, musíme myslieť aj na to, že keď budú tam - neurobia nejaký prúser tu.

No to jo. Když budou tam, tak průser tady neudělaj. To jste Gizberne řekl správně. To je jasný. Ale pánové. Já to kurva všechno vidím. Průser udělaj tak jako tak. Ale je lepší, když ho udělaj ve Vlašimi.

No nic. Pusťte ty dva výtečníky z basy a pošlete je za mnou do kanclu.

Kluci, pojďte dál.

Pán mejdžr vojak Zajac a vojak Výtisk sme prišli na váš rozkaz.

Pohov, pohov - nechte těch šaškáren a zavřete ty zkurvený dveře. Mi to tady lítá. Blbé papíry - jednou z nich scvoknu. Sedněte si, kluci.
Za tu sádru se nezlobím - byla to moje blbost - už bych vás mněl znát a mněl jsem vás počkat při autoparku a nehonit vás za tmy lesem. Zas na druhé straně se musím pochlubit. Dostanu pojistku. No co. Všechno špatný je na něco dobrý.
Jo asi víte, proč jste tady?
Tiskárno, zamkni ty dveře a v tý hotovostní bedně vedle tebe je flaška a sklenky. Nalej nám po jedným, ať se tady neposerem.
Kluci, mně po včerejšku jde huba nějak šejdrem.

Jo - kurva, nelej to po záhradku, dej to po okraj, ať se nemusíme před lidmi stydět.
Tak pánové, na zdraví.
Kurva, Tiskárno, ty mně už neser. Co si hned sedáš, kurva, nevidíš, že mám dvě nohy?
No. Tak pánové - ať slouží.
Takže asi víte, že příští tejden bude u nás kontrola ze západního vojenskýho okruhu. Vás jako starší a zkušenější vojáky chci poslat do Vlašimi, kde by jste měli dohlížet na odchod sovětských vojsk. Kromě toho tím chci zabezpečit, aby tady Zajíc neoblil ňákýho generála nebo vožralýho Tiskárnu, Zajícem poblitej generál nešel chcát ze strážní budky. Jo. A pujde s váma jako velící rotní Maňásek, o kerým všichni víme, že čím dál, tím líp. On sice bude jako velící, ale pánové - dobře víte, že je to na vás. Vlastně se o nic nejedná. Akorát je potřeba dohlížet na to, aby Rusáci odešli všichni a jinak bude všechno v cajchu. Ono je to vlastně dovolená.

Náčelníku - a čo keď sa nájde niekto, kto nebude chcieť odísť?

Tak toho prostě zastřelíte a úlovek vykážete v kuchyni.

Dobrá, dobrá - normálně zavoláte lítačku, a ta už to nějak udělá. Kluci, hlavně - žádné násilí, jo? Prostě když bude ňákej problém, všechno řešte přes vojenskou policii. Ale to vám říkám - když vám tam zustane jenom jeden Rusák - tak vás zavřu a budete bez kořalky deset dní, i když tam zhebnete. Takže hoši - hlavně mne nesklamte. Co se Maňáska týče, k papírům ho moc nepouštějte - já mu ješte domluvím - dám mu ňákou zálohu - on si bude v klidu chlastat a nebude problém. Nebude problém? To jsem řek? Jo kurva, Tiskárno, vytiskni nám ještě jednu velkou, poněvač když jsem střízlivej, mluvím z cesty.

Vlašim.
Sovietske vojsko ve Vlašimi malo samostatné kasárne, spojené s obrovským cvičiskom za mestom. Všetko bolo oplotené vysokým betónovým plotom. V čase nášho príchodu bola už väčšina vojsk v matičke Rusi a v kasárňach ostalo 5 dôstojníkov a 17 vojakov. Balili posledné zvyšky svojej výzbroje. Mali odísť do konca týždňa, takže prvé, čo sme s Tiskárnou urobili, bolo to, že sme sa poobzerali po nejakej fajnej knajpe. U Vousatý Ještěrky bola krčmička jak stvorená na prežitie týždňa vo Vlašimi. Jej majiteľ, Honza Sadílek, mal jadrnú českú mluvu a keď povedal vetu, ktorá mala napríklad 10 slov, tak sedem z nich boli slová vole, kurva, píča, jebu, zmrd, čurák, kokot. Nadával na celý svet, ale hlavne na komunistov, Rusov, Maďarov /pričom v živote živého Maďara nevidel/, ďalej nevynechal samozrejme Slovákov, fašistov... Tak nie - nemôžem menovať všetkých. To by bolo na dlho. Jediný tvor, na ktorého nenadával, bol jeho pes menom The Baskervil von Trhový Štěpánov /skrátene BaskVTČ - foneticky Baskvič - asi podľa vzoru moskvič/, ktorý bol taký, ale kurva taký mix, že nikdy predtým, a vlastne ani nikdy potom som takú mixovanú zmesku nevidel. Farby mal od polárnej bielej cez sivú, hnedú, tehlovú do čiernej. Veľkosť niečo cez ratlíka, uši až po zem a čertovské chvostisko mal dlhšie ako celé telo. Vďaka vytrvalému cereniu mikrotesákov neustále vyzeral útočne, ale bol prítulný jak hladné mača. Vážil asi dve kilá bez chvosta, s chvostom odhadom tak sedem.
A tak si tam s Tiskárnou sedím už tretí deň. Maňásek hnil na hoteli a občas sa ozval cez vysielačku. Piati mladí pomáhali Rusom upratovať a nakladať veci na nákladiaky, no a my dvaja sme si pozvoľna popíjali a sledovali U Vousaté Ještěrky televízor a rakúsku hitparádu. Pískla vysielačka. Mladé ucho nám vystrašene oznamovalo, že nás hľadá major Kiriličenko, čo bol ruský veliaci odchádzajúcej grupy. Trošku sme s ním chľastali hneď prvý deň po príchode. Taká veselá kopa. Mladého som upokojil a povedal som mu, nech ho pokojne pošle za nami do krčmy. O pár minút do dverí vtrhol major Gerasim Kiriličenko /ktorému sme interne vraveli Kikiričenko/.

Zdravstuj, Zajčik. Poručil nám po kýbliku vodky. Vypili sme. Na družbu. Bolo nám jasné, že len tak náhodou sa tu nezjavil. Ale bol som ticho a zavolal som na oplátku kolečko. S privétom sa tentokrát vytasil Tiskárna.

Na večnuju slavu sovetskoj armii.

Vypili sme.

Rusák sa otočil na mňa, bohatiersky sa usmial a povedal tieto slová:

Zajčik. A ty nechačes pakupiť tank?

 tbc priatelia, tbc