Všetci dávno vieme, že ľudská blbosť je nekonečná. A sme za to radi, lebo potom máme o čom písať a vy čo čítať. Dnes tu máme takú vec, o ktorej ste už možno počuli alebo čítali, ale to nevadí, pretože Apríl je mesiac bláznov a teda ideálny čas venovať sa rôznym obskúrnym indivíduám, skupinám a javom. Jedným z nich je téma divných detí a ich jebnutých matiek (eventuálne otcov, ale matky jednoznačne prevládajú). 

Začalo to pred rokmi zmienkou o indigových deťoch. Nie, to nie sú deti v akútnom štádiu hypoxie, to len niekto nemal čo robiť, DM ešte neexistovalo, tak z nudy vymyslel, že bakané fuj slovo neštandardné nahradíme nejakým novým cool výrazom, vytvoríme okolo toho celú agendu a samozrejme nezanedbáme produktovú stránku veci, šak chceme na tom aj zarobiť, nielen bohapusto pomáhať (Viliam Rozboril, šecky práva vyhradené).

Tak vznikli indigové deti.

Teda ony tu akože boli už dávno, rodili sa priebežne furt, ale odkedy nastal vek Vodnára, začali sa na svet jebať ako besné (predstavte si tú scénu z World War Z, ako zombíci  tak rýchlo lezú po tom múre; tak asi takto).

No a čo sú to vlastne za stvorenia?

Typické príznaky, že sa vám práve narodilo indigové decko, sa prejavujú okamžite po pôrode. Tak po prvé,  pohled těchto dětí působí moudře a dospěle a už po narození si svou matku dokáží prohlížet vědomě upřeným pohledem. Toto presne robil môj syn, keď mi ho po prvýkrát dali do rúk, takže si píšem prvý check. OK, poďme ďalej. Velmi brzy jsou schopny abstraktního myšlení a vnímání. Dokáží přirozeně vnímat i věci běžným lidem neviditelné, jako jsou energie, aury, jiné duchovní bytosti apod. No, presne! Teraz sa mi vybavuje, že skoro každé decko, a tiež som nebola výnimkou, dosť často rozpráva o nejakých tajomných bytostiach, vidí všelijaké veci namiesto tieňov, rozpráva sa akože s niekým, koho nie je vidieť a tak. Takže to znamená, že je indigo. No fasa.

Bývají často hyperaktivní. Pozornost je těkavá, dokáží dělat několik věcí najednou. Některé jsou ale naopak velmi klidné a uzavřené do sebe. Toto ma zmiatlo. Tak je indigo hyperaktívne alebo kľudné a uzavreté do seba? A vôbec, mne sa nechce toľko kopírovať. Komplexnú charakteristiku indigových detí nájdete tu https://www.tetakaterina.cz/154-co-to-je-/423-vseobecne-charakteristiky-indigovych-deti.html. Inak fasa web, materiálu tak na ďalšie tri články, nechcete sa toho niekto ujať? Podstatné ale je, že indigové deti  jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru! Čiže niečo ako Obama, Silvia Šuvadová a vložky Always s extra ochranou proti nočnému pretečeniu. Keď sa vás nabudúce niekto opýta, wtf sú tie indigové deti, už budete vedieť.

Lenže nemyslite si, indigom nekončíme. Nálada graduje a ďalšou kategóriou sú tzv. perleťové deti. Jejich podstatou je čisté bílé mléčné duhové světlo – jemné jako mlhovina s vyrovnaným zastoupením všech dalších barev spektra. Hm. Čisté biele mliečne dúhové svetlo s vyrovnaným zastúpením všetkých ďalších farieb spektra. Neviem si to predstaviť, ale znie to dobre. Študovala som to bližšie a podstata je asi taká, že kým indigáči sú neznesiteľní, nekomunikatívni a bizarní zasrani, perleťáči sú naopak šťastné, radostné a pokojné děti. Čiže také normálne deti, iba ako mlhovina. Makes sense, nie?

No a čo tu máme ďalej.

Deti diamantové. A to už je iný level.  Jejich podstatou je čisté průzračné světlo s odlesky barev celého barvového spektra – třpytí se a láme jako světlo diamantu. Jejich světlo je jasné, silné, čisté, může být i ostré až oslepující. Takže do detskej bez zváračskej kukly radšej nelezieme. Žiadne konkrétne vysvetlenie, ako sa taký Diamant v praxi prejavuje, čo ho baví, či má radšej piškóty alebo Bebe kakaové, som nenašla. Len klasické kľúčové slová ako dualita, bytosti svetla, dávna múdrosť, čistý zámer, celistvé bytie, duchovné poslanie, Jednota s veľkým J a tak. Ale už aspoň viem, kam chodí Spirit po inšpiráciu k textom.

No a to ešte existujú deti zlaté (áno, uhádli ste, podstatou je zlaté svetlo), platinové (ich podstatou sú platinové sitká), slnečné (podstatou je slnko, slnečník alebo slnečnicový olej) a krištáľové. Tie sú vraj často choré a unikají z reality do svého snového světa andílků, víl a jednorožců. Bože dobrý, to je ale fet.

Ale viete čo? O všetkých tých malých zmrdoch sa najlepšie dozvieme z listov ich rodičov (dobre, matiek):

Dobrý den, prosím o radu. Mám 4letého syna Jakuba, je to velmi živé dítě.

V září 2007 nastoupil do školky a učitelky si s ním neví rady. Denně řeším problémy typu: utíká po třídě, bouchá děti, provokuje děti, neposlouchá. Na druhé straně dokáže sedět a skládat pucle, stavět kostky, abecedu uměl ve 2 letech, rád počítá, hraje člověče nezlob se, má rád míčové hry a jezdí na kole. Svou živostí ale ohrožuje děti ve školce. Učitelky ho pak nechávají za trest sedět u stolečku i celý den. Je to takové malé tornádo i když s dobrým srdíčkem. Chce někoho obejmout, ale povalí jej na zem. Kde je on, všechno lítá. Nejvíce mě trápí, že tím ubližuje ostatním dětem. Neustále mu to vysvětluji, ale marně. Do školky chodím už se strachem co zase provedl. Předem děkuji za radu. D.

Odpoveď? Jakub je typické indigové dítě. Pročtěte si všechno, co zde o tomhle tématu najdete a pochopíte proč to tak má.

Ďalší list:

Můj syn je od 2 let velmi zvláštní.

Byl velmi vzteklý, nesnášenlivý, těžko si zvykal na cokoliv nového odmítal se čemukoliv přizpůsobit. Těžko navazoval kontakty s dětmi, zvláště s dětmi stejně starými. Ve školce kam začal od 3 let chodit, neustálé kázeňské problémy, nezvladatelnost, učitelky si stěžovaly že neví co s ním... byli jsme v pedagog.psych.poradně, kde nám neporadili nic, respektive s ním vůbec nedokázaly navázat kontakt. Od této zimy spíše předjaří se problém velmi zlepšil a syn se zdá být v pohodě, ačkoli určitá těžkost se přizpůsobit čemukoliv co se jemu zrovna nezdá je stále složité. Jinak je chlapec čestný, spravedlivý, citlivý. Často mluvil už jako malý o létání a o křídlech, neustále se mně ptal kdy už mu narostou křídla. Také když mu říkám já nebo někdo z rodiny ať na sebe dává pozor bez jaké bázně a strachu a přirozeně odpoví, přece když umřu tak se znovu narodím. Má na malé dítě nezvyklé názory. Myslíte že by mohlo jít o indigové dítě???

Odpoveď:  Váš syn je typické indigové dítě. Nastudujte pečlivě knihu Caroline Hehenkamph " Fenomén indigové barvy a stále s ní pracujte a uvidíte, že výsledky se dostaví. S tímhle u nás bohužel lékaři ani psychologové vůbec nepracují.

Tak si to zhrňme: pokiaľ je vaše decko neštandardné akýmkoľvek spôsobom, zaostáva vo vývoji, má psychické problémy, v škole je nevystaté, v kolektíve neobľúbené, hrá všetkými farbami spektra, každý deň točí o anjelikoch a díva sa vám do očí pohľadom hlbším, než je dno Mariánskej priekopy, je to typické indigo (krištáľ, diamant, vyberte si). Vy teraz máte dve možnosti – buď tomu bludu uveríte a začnete zo seba pred svetom robiť úplného chuja alebo si priznáte, že vaše dieťa má asi nejaký problém a vyhľadáte príslušného odborníka. V mene kolektívu DM doporučujeme druhú možnosť.  V opačnom prípade vás čaká toto:

Dobrý deň. Volám sa Michaela a som mamičkou malého Galadriela Eliahu Lóranta (všetky tri krstné mená nám vyjavili Anjeli ešte počas môjho tehotenstva a keď som po pôrode do vody svojho syna konečne držala v náručí a pozrela do jeho hlbokých a múdrych očí, cítila som, že sme vybrali správne). Chcem sa s vami podeliť o našu skúsenosť. Môj synček sa už od prvého dňa prejavoval zvláštne. Do očí ako prvý udrel jeho neobyčajný vzhľad. Mal mimoriadne veľkú hlavu ako príznak svojej brilantnej inteligencie. Túto hlavu nevedel v porovnaní s inými deťmi dosť dlho otočiť (keď som sa ho pýtala, prečo, mentálne mi odpovedal „nemám dôvod mamička“.) Plne som to akceptovala. Bohužiaľ, lekári nie. Od začiatku sme museli bojovať s obrovskou nespravodlivosťou! Lekári nás drsne a cynicky častovali  hroznými diagnózami. Nútili ma, aby som s malým Galadrielom cvičila Vojtovku, ale ja som sa vzoprela. Takéto týranie dieťaťa by som nikdy nedovolila! Klamala som, že cvičíme, ale v skutočnosti sme necvičili. Akoby nestačilo, že som sa nervovo zrútila, keď som sa dozvedela, že synčeka ihneď po narodení bez môjho súhlasu zaočkovali proti TBC! Devastačné účinky vakcíny sme zmierňovali aspoň každodenným prikladaním lopúchového listu na hlavu. Vždy ráno sme hlavu zabalili do čerstvého zeleného lopúcha a večer som videla, ako lopúch nasal do seba všetky negatívne sily a ťažké kovy, pretože bol celý zoschnutý, dokonca po okrajoch listu boli hnedé škvrny (jednoznačne usadeniny medi). Ale prejdem k podstate nášho príbehu: keďže Galadrielko bol od začiatku iný ako ostatné deti (do piatich rokov nerozprával, chodiť začal ako trojročný, teraz má 9 a ešte stále nosíme plienočku, ale už len na noc), aby som pochopila jeho odlišnosť, musela som sa veľa vzdelávať. Čítala som knižky, chodila na workshopy a semináre. Na jednom z nich som zažila osvietenie. Dozvedela som sa o diamantových deťoch. Táto informácia nám zmenila život. Ja nemám dieťa, ja mám Diamant! Od tej chvíle bolo všetko inak. Môj Galadriel je jedinečná, duchovne dokonalá bytosť a ja som poctená tým, že môžem byť jeho matkou. Každý deň ďakujem Vesmíru za tento dar. Všetkým rodičom diamantových, indigových, perleťových, dúhových, zlatých, asfaltových, bridlicových, azbestových, Kollárových, héliových a kukuričných detí želám z celého srdca to isté!

Namasté,

Vaša Michaela